Životopis

Davddiaz

(1996) David Díaz Sokol

Původně jsem chtěl být právníkem, a dokonce jsem udělal příjimací zkoušky a začal studovat práva na vysoké škole. Naštěstí jsem ale brzy pochopil, že se chci raději motat mezi hrnci než mezi paragrafy.

(1997 – 2000) Začátky – škola a Manresa

Začínal jsem prodávat hot-dogy na ulici mého rodného města Manresa. Všimnul si mě majitel michelinové restaurace a nabídl mi místo šéfkuchaře. Ba ne, dělám si srandu, můj vývoj byl naštěstí mnohem pomalejší a důkladnější. V roce 1997 jsem začal studovat hotelovou školu a zároveň začal pracovat jako pomocník v restauraci La Brasa specializované na grilované maso. V roce 1998 jsem ještě za studií nastoupil do restaurace El Raco d`Anton v centru Manresy jako šéf směny v oddělení studené kuchyně. Rok poté jsem jí vyměnil za restauraci Carles Pressegue.

(2001 – 2002) Po škole v Barceloně s hvězdou a Ferranem Adrià

Po ukončení školy jsem přijal místo v barcelonské přístavu,  v rybí restauraci Milenium, kde jsem měl na starost přípravu ryb, paelly a teplých předkrmů. Byla to pro mě  vynikající škola, ale byl jsem ještě raději, když jsem dostal nabídku nastoupit do absolutního kulinářského olympu tehdejší Barcelony, michelinské restaurace Talaia Mar, která byla právem považována za barcelonské el Bulli. Zde jsem měl příležitost se osobně seznámit s geniálním kuchařem/kouzelníkem Ferranem Adrià, který stál za konceptem a byl základní osou Talaia Mar, a absolvovat jeho jedinečné kurzy, které zrevolucionalizovaly můj pohled na moderní gastronomii.  

(2002 – 2006) Zámecký pán v Relais Chateaux

V roce 2002, byl jsem tehdy ještě mladý, hezký a hubený, jsem přijal atraktivní nabídku na místo šéfkuchaře v luxusní hotelové restauraci typu Relais Chateaux v provincii Castellón. Restaurace byla součástí historického hotelu Torre La Mina s obrovským salónem pro bankety, svatby a speciální eventy.  Zde jsem mohl rozvinout své představy o moderní gastronomii a plně je realizovat. Dokázal jsem si, že umím nejen kreativně rozpracovat zajímavý koncept, ale udržet také vše v dokonalé čistotě a pod absolutní kontrolou. Nebylo výjimkou, když jsem v jednom náročném dni musel uřídit  hotelovou restauraci, 4 svatby (1200 osob) a dalších šest menších banketů (300 osob).

(2006 – 2009) Španěl v české restauraci s francouzským jménem

S mojí ženou, která pochází z Čech, jsme si však jednoho dne roku 2006 řekli: proč bychom bydleli ve Španělsku, kde je pořád hezky a svítí slunce, když můžeme bydlet v Praze, kde pořád prší a je zataženo? Sbalili jsme kufry a odjeli jsme do Prahy. Rozhodl jsem se co nejrychleji naučit česky a bezprostředně po našem příjezdu jsem přijal místo kuchaře v hotelu Novotel. Brzy po té se však vyhlásil konkurz na šéfkuchaře nově otevřené La Degustacion Boheme Burgeoise. Byl jsem přijat a mohl se pustit do kreativního propojování mých zkušeností s tou nejtradičnější českou kuchyní. Setkávání molekulární kuchyně s koprovkou bylo někdy opravdu zajímavé, ale podařilo se nám, myslím, dostat restauraci na absolutní vrchol pražské gastronomie. Protože se však i u nás ve Španělsku říká, že v nejlepším se má odejít, rozhodl jsem se na chvíli si odpočinout a věnovat se něčemu jinému.  

(2009 – 2013) Cooldist a La Terrassa

Stal jsem se tváří a obchodním zástupcem španělské gastrofirmy Cooldist a mohl jsem tak využít svých dobrých kontaktů z českého gastronomického světa. Současně jsem se pustil do projektu nové restaurace na vltavském ostrově La Terrassa, kterému jsem obětoval mnoho času a energie. Bohužel se však mé názory na vedení a koncept restaurace zcela neshodovaly s názory investora projektu, což nikdy není dobré znamení. Rozešli jsme se v dobrém a mě čekala další životní výzva.

(2014 ) La Boca 

Pokud mě chcete vidět, stavte se v La Boce.